Kristen pro W (srpen 2011)

29. prosince 2012 v 15:00 | Ajjinka |  Rozhovory
W: Každý tě zná jako Bellu Swanovou, hlavní postavu Twilight ságy, jejíž předposlední díl, Breaking Dawn část I, má premiéru 18. listopadu. Co ale diváci vědět nemusí, je, že jsi s herectví začala už jako dítě. Jaké byly tvoje začátky?

Je to divný, protože ve škole bych byla tou poslední, kterou by obsazovali do her, ale na jedné školní akci jsem byla donucená zpívat. Zpívala jsem Dreidl song, což mi přijde vtipný. Nikdy jsem neslavila Chanuku, nebyla jsem k tomu vedená, ale tohle byla jedna z těch akcí zábav, kde se každý vybere píseň nebo se jinak zapojí do sboru. Nebyl to normální Dreidl song, opravdu si nemůžu vzpomenout na slova, ale byl víc vážný Dreidl song. Dreidl byl fakt něco, mělo to úspěch. A takhle jsem potkala mého agenta, který seděl v publiku. Bylo mi osm. Devět, když jsem natočila svůj první film - The Safety of Objects (Životní jistoty).

Dělala jsi nějaké reklamy, nebo jsi zamířila rovnou k filmům?

Dělala jsem dvě reklamy, jednu pro Porsche, ale rozhodně jsem nebyla ten typ dítěte, které by se obsazovalo v reklamách a televizních pořadech, na které byste se jako dítě dívali. Nebyla jsem ten typ dítěte, které by bylo ve věcech, na které by se dívaly děti. Nebyla jsem roztomilá na povel.

V roce 1999 tě obsadil David Fincher (režisér) jako dceru Jodie Foster ve filmu Panic Room (Úkryt). Rád dělá spousty záběrů jedné scény. Bylo to pro tebe, jako dítě, těžké?

Neuvědomovala jsem si, že 80 záběrů není normálních. Ale bylo to vtipný: Jedny z momentů, na které jsem nejvíc pyšná, se odehrály právě na place Panic Room. Moje postava měla záchvaty. A je cool moct říct, že když mi bylo 10, tak jsem si na natáčení téhle scény popraskala snad všechny cévky v oku. Byla to sranda.

Měla jsi spíš klučičí povahu, to bylo neobvyklé.

Mám bráchy, a tahle "klučičí povaha" byla něco, z čeho jsem jako mladší byla smrtelně nesvá. Říkala jsem: "Ne, jsem holka." Pořád se cítím trapně, když to říkám.

Ale dělalo tě to jinou od ostatních mladých hereček. Dělalo tě to víc zajímavou.

Opravdu nevím, co na to říct. Jen jsem věděla, že chci pracovat. A tak jsem pracovala. Zrovna jsem natáčela, když mi přišel scénář k Twilight. Četla jsem scénář dřív než knihu. Vlastně jsem nejdřív byla na castingu, než jsem vůbec přečetla knihu, což bylo docela bláznivý. Jasně, že jsem za poslední tři roky svoje knihy skoro roztrhala, jak jsem je pořád četla, ale zezačátku jsem neměla ani páru o tom, že Twilight bude taková monstrózní věc.

Zajímala ses o upíry nějak víc? Všem mladým dívkám se líbí upíři.

Zatraceně zbožňuju upíry (směje se). Bylo mi sedmnáct, když jsem četla Twilight, a v té době to pro mě bylo zkrátka perfektní. Scénář o mladých lidech, kteří si myslí, že zvládnou věci, které prostě zvládnout nemůžou. A stejně to udělají. Protože… proč ne? Jen se muč. S tím se ztotožňuju. Upíři jsou docela nebezpeční - a my, holky, rády testujeme samy sebe.

V Breaking Dawn se Bella vdá za Edwarda, jejího milovaného upíra. Jaká byla svatba?

Boží. Byla to moje první svatba. Bylo to bláznivý. A podivný. Svatební šaty byly samy o sobě obrovský zážitek. Zkoušela jsem si jednu verzi šatů a ta se furt vylepšovala a vylepšovala, upravovala, a až pak byla hotová. Kurevsky důležitý šaty. Obrovsky důležitý.

Jaká byla samotná svatba?

Bylo to to hlavní. Poslední kniha Twilight je plná kurevsky důležitých věcí, věcí, na které lidé tak dlouho čekali. Pro mě to bylo směšně dramatické: Vdala jsem se, porodila dítě, to mělo neuvěřitelně zrychlený růst, všichni jsme si dělali starosti, řekla jsem úplně poslední sbohem mému otci. To všechno bylo prostě velký - nemohla jsem si jen říct: No nazdar, přicházím o svoji postavu.

Už sis dala záměrné a konečné sbohem s Bellou? Žila jsi s ní dlouhou dobu.

Čekala jsem na tu poslední-Bellinu-chvíli. Říkala jsem si: Můj bože - zajímalo mě, co budu cítit. A poslední natáčecí scéna byla svatba. Každičká postava ságy tam byla. Na konci natáčecího dne jsem byla docela vyčerpaná. Takže ta chvíle nepřišla. Ale stalo se to později. Potřebovali jsme dotočit nějaké záběry z líbánek a přemístili jsme se na Panenské ostrovy. Po tý scéně, mojí opravdu poslední, jsem se cítila, jako kdyby mi z pórů do nebe vystřelovalo světlo. Připadala jsem si lehčí, než kdy dřív v mém životě.

Twilight bylo svým způsobem tvojí vysokou a tys ji absolvovala. Stala ses Bellou v sedmnácti a teď je ti jednadvacet.

Jo - a ta doba pro mě byla celkem bláznivá. U filmu jsem prožila každou část svého života, už od devíti. A teď je to samozřejmě ještě intenzivnější, protože to všechno nemám pod kontrolou.

Nešéfuješ svému životu?

Ne pokud mluvím výhradně o tom, co opravdu ráda dělám. Je to vtipný: Tak moc chcete, aby lidi viděli, co děláte - jste na to pyšní - a líbí se vám ten vliv, který filmy na lidi mají. Ale v té pozornosti se zároveň necítím dobře. V některých situacích mi lidi říkají: "No tak, co to s tebou je?" Omlouvám se. Miluju to, co dělám, ale jsem trochu nesvá.

Sleduješ ráda sama sebe?

Není to tak, že bych seděla a pořád dokola sledovala svoje filmy, ale nikdy jsem nevěřila hercům, kteří říkají, že se na sebe nedívají. Slyšela jsem, že radši chodí kolem bloku, jen aby se nemuseli dívat na svůj film. To je kravina. Sorry, lidi, vím, že se na své filmy koukáte.

Musí být zajímavé sledovat se ve svých filmech mladší. Moc lidí nemá tolik filmů, které by je zachycovaly, jak postupně stárnou.

Uvádí mě to do rozpaků. Taky je to divné: V Panic Room mi bylo deset a to už je docela slušná doba, ale zároveň mi nepřijde, že by to bylo tak dávno. Někdy můj táta zapne televizi a je úplně v pohodě podívat se na nějaký film, kde jsem celkem tak sekundu. Pak jen: "Kámo, vypni to. Teď. Zastav to."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama