Rozhovor pro Salon

20. prosince 2012 v 19:26 | Ajjinka |  Rozhovory
Máme tady nový a dlouhý rozhovor pro web Salon, který při tiskovém kolotoči v New Yorku s Kristen udělal Andrew O'Hehir, celé si jej nyní můžete přečíst přímo tady! :)

I když byla později večer vyfotografována v krajkových a průsvitných šatech od návrháře a ve znepokojivě vysokých lodičkách, když jsem já potkal Stewart, byla oblečená víc anonymně, skoro chlapecky, v proužkovaném tričku, žlutohnědém svetru a úzkých džínech.

Byla jsi tomuhle filmu neuvěřitelně oddaná, i v době, kdy jsi dělala hromady tiskovek kvůli jiným věcem.

Je to těžké, protože jsme propagaci On the Road dělali od doby, co jsme byli v Cannes (od května). Když propagujete něco jako tohle, v co opravdu věříte, chcete při tom být upřímní, otevření a empatičtí, ale když dostanete stejnou otázku…

Třeba pětatřicetkrát.

Jo, asi tak. Dáváte na ni ty samé odpovědi, což ale neznamená, že je to falešné nebo nacvičené. Může to být tak, že totálně věříte tomu, co říkáte.

Už jsem se s tím setkal, dělal jsem s někým rozhovor, a pak jsem si přečetl nějaký cizí, kde ten dotyčný odpovídal stejně, slovo od slova. A i přesto jsem v době, kdy jsem ten rozhovor pořizoval, věřil v to, že to bylo naprosto upřímné. A možná bylo!

Asi jo. Chystám se teď dělat to samé! (směje se) Není to schválně. Není to tak, že bych si sedla a všechno si zapamatovávala. Když někomu budete pořád dokola pokládat stejnou otázku, odpověď bude pravděpodobně podobná.

Taky jsi herečka. Můžeš něco pořád dokola pronášet a věřit tomu. To je jedna z vašich dovedností.

Jo! Jo, to bude asi pravda.

S některými mými filmy-sledujícími kamarády si povídáme, a tebe vždycky bereme jako "tu holku z Adventurelandu".

Aw! To je opravdu vtipné. Parádní! Líbí se mi to.

A není to úplně vtip. Protože znám docela dost lidí, kteří tě v Adventurelandu milují, ale dost pravděpodobně neviděli ostatní populárnější filmy, na kterých jsi pracovala. [smích]

Jo, to chápu.

Přemýšlím o tvé kariéře jako o něčem z kvantové fyziky, kde se nedá předpovědět přesná trajektorie částic, jen pravděpodobnost. A u tebe tam byla jedna mnohem pravděpodobnější trajektorie, ale nakonec to bylo úplně jinak. Určitě to vede už od Adventureland po On the Road, mimo jiné i Welcome to the Rileys, The Runaways a pár dalších nezávislých filmů. Ale nakonec to byl podivný upíří film pro puberťačky, který tě udělal největší hvězdou ve vesmíru. Přemýšlela jsi o tom někdy?

Ano. Je to zvláštní. Přemýšlím o tom, jen když se mě někdo zeptá, jestli mě štve, že si mě lidé vybaví jen pod tím jedním. Měla bych s tím určitě problém, kdyby mě to drželo od toho, co dělám - od věcí, které jsou pro mě výzvou. Což mimochodem zahrnuje i Twilight.

Nikdy jsem si sama sebe nedokázala v něčem představit - když se mě lidi zeptají: "Kde sama sebe vidíš? Jaký typ herečky chceš být? Jaký typ filmů chceš dělat?" Na tyhle otázky neumím odpovědět. Neumím udělat krok mimo a zamyslet se nad tím, co by to mělo být. Prostě máte z něčeho dobrý pocit, tak do toho jdete.

Část "Twilight legendy" praví, že jste při podepisování smlouvy k filmu, který režírovala Catherine Hardwicke, neměli tušení, do čeho jdete a jak velké to bude. Je to přesné?

Eh, jo. To, co se kolem toho děje - předpokládat něco takového by bylo šílenství. Neměli jsme ani ponětí, co se stane. Co jsme věděli, bylo, že jde o jednorázovou záležitost. Catherine Hardwicke dělala menší filmy. Když jsme do toho šli, netušili jsme ani to, že bude pokračování.

Než nechám Adventureland plavat - a byl bych šťastný, kdybych našich 15 minut mohl strávit povídáním si o něm - chci zmínit, že tenhle projekt nikdy nebyl hit a možná toho ani moc nevydělal, ale myslím, že Greg Mottola (scénárista i režisér) by měl být uznávaný jako hledač talentů. Ve filmu jsi ty, Jesse Eisenberg a Ryan Reynolds a v té době žádný z vás nebyl příliš známý.

To je pravda. Koukněte se třeba na Superbad! Byl to skoro první pořádný film Michaela Cery. Vím, že dělal na seriálu Arrester Development a tak. Ale v tomhle filmu to bylo poprvé, kdy byli diváci ve stylu: "Oh, tady je! To je ten maník!" Hrál tam Jonah Hill, Emma Stone. Je to bláznivé, máš naprostou pravdu.

Byl jsem překvapený, když jsem si uvědomil, že Adventureland měl premiéru před méně než čtyřmi lety. Ale od té doby se tobě mnohé přihodilo! Zdá se i tobě, že je to tak dávno?

Vlastně i jo. Dělala jsem na tom před Twilight, takže mi bylo sedmnáct. Bylo to skoro ve stejnou dobu, jako jsem potkala Waltera Sallese, který se tou dobou už snažil pracovat na On the Road.

Kdybys tak věděla, co víš teď, co se stane, když vezmeš roli od Catherine Hardwicke…

Mm-hm.

Opravdu, nedokážu si představit, jaké to musí být, když je ti 22 a v podstatě ztratíš většinou soukromí a anonymity, kterou 99,9% z nás bere jako samozřejmost.

Oh, bože - vážně?!

Takže by ses rozhodovala stejně, kdybys mohla?

Jo. Jednoznačně. Teda, jak se to vezme. Nevyměnila bych to, že jsem na těch filmech dělala. Většinou mám pět týdnů nebo pět měsíců na to, abych byla zblázněná a posedlá svojí postavou. Kdybych předem věděla, jaká tíha to bude, asi bych pochybovala, že budu schopná udržet si ten potřebný typ energie, která je k dokončení filmu třeba. Po natáčení filmu jde hodně herců domů a onemocní - bývá dlouhá rekonvalescence. Jako byste vyčerpali všechnu svoji energii. Najít projekt, který vám umožní mít tenhle pocit po dobu pěti let - nemohla bych to vyměnit, nedá se svítit. Je to moje! Vaše zkušenosti vás dělají tím, kým jste, a tohle je obrovská část mě samotné. Nedokážu si představit, že bych zrovna tuhle zkušenost neměla.

Miluju filmy a líbí se mi, že mám v tomhle oboru silnou podporu. Rozhodně nepopírám, že mi to dalo jistou svobodu, jako herečce, v tom, že si můžu dělat, cokoliv chci. Vybírat si mezi projekty, které jsou opravdu divné nebo těmi, které jsou vážně parádní a komerční. Víte, co chci říct? Herci většinou dělají na tom, co je, a je skvělé mít možnost si vybírat.

Držíš se naděje, že se teď, když je Twilight sáze konec, začne to směšné množství pozornosti médii normalizovat?

Jo. A myslím, že i v těch nejabsurdnějších časech, si připadám normální. Je těžké to brát jen v černobílých barvách, v jistém smyslu, myslím, mám jedinečné stanovisko. Kvůli tomuhle všemu se na svět dívám opravdu zvláštními brýlemi. Ale není to méně zajímavý pohled… Nebere mi to žádnou část vlastního života, chápeš? Bylo by opravdu pitomé popřít, jak zajímavý pohled na svět to je.

Děláš si poznámky? Chystáš se napsat knihu, nebo něco takového? Nevím, jestli je tohle tvoje pomůcka.

Jo, těžko říct. Ráda píšu, ale nevím, jestli jsem ten nejlepší vypravěč. (Velmi tichým hlasem) Lidi jsou zvláštní.

Pamatuju si, že jsem tě párkrát zahlédl při Sundance večírcích, když jsi tam byla s The Runaways, a vypadalo to, jako bys prožívala jen další normální den - navzdory tomu, že venku čekalo 80 fotografů na to, až vyjdeš ven.

Ano. A na Sundance je to obzvlášť rušivé. Je to jako: "Ale no ták! Nechte mě se bavit!" To mě vážně otravuje - v situacích jako je tahle, kdy je to víc než nevhodné. To je to, co mě opravdu nasere.

No, tenhle rok jsi osobou, která s sebou přináší všechno to, co se u hvězd občas děje. Protože na Sundance se můžeš snadno ztratit na ulici mezi lidmi, ty ale ne. Jednou jsem šel přímo vedle Davida Bowieho a nikdo mu nevěnoval ani trochu pozornosti.

Správně, to je pravda. Pro mě je při Sundance problém v tom, že když se tam ukážu, lidé začnou: "(podrážděný povzdech) Oh, bože! Skvělý!". Jsou tam všichni ti lidé a je to šílený. Jste jako mrak - jste na festivalu v Sundance a smrdíte. Už nejste žádoucí, víš? Přitáhnu s sebou paparazzi… Říkám si: "Kurva, já tady vyrostla! Co to sakra!" (směje se)

Možná je tohle zvláštní říkat, když se vezme v potaz, kolik peněz a lichocení jsi získala díky Twilight sérii, ale zajímalo mě, jestli se obtížně zaměřuje na výzvy v hraní, když i tohle kritici a ne-fanoušci berou jako neuspokojující. Chci říct, sága nepatří mezi moje oblíbené filmy nebo tak, ale jsou mnohem lepší než knižní předloha! Herci celkově odvádí skvělou práci a i tvá postava mi přijde velmi dobře promyšlená a tebou precizně vytvořená. Máš pocit, že si toho lidé nevšímají?

Nevím. Přijde mi, že si lidé myslí, že jsem to já! (směje se) Je to docela vtipné. Říkám to pořád, nechci se přít sama se sebou: Mám opravdu blízko ke všem postavám, které hraju. Nejsem ten typ člověka, co se za rolí skrývá. Nejsem taková herečka. Ten důvod, proč jsem schopná dělat tuhle práci, je, že si přečtu trochu ze scénáře, který mi poodhalí část mě. Může to být šokující a překvapivé, ale občas tam jsou drobné aspekty, které jsou víc pohřbené a nejsou tak zřejmé, a ty ve vás ten pocit vyvolají. Ale zároveň je šílenství, aby si lidé mysleli, že jsem měla podobnou zkušenost, jakou měla ona, jenom proto, že jsem vstoupila do Twilight-landu.

Ale hodně tvých fanoušků si to myslí, mám pravdu?

Oh, určitě! Lidé si myslí, že taková jsem já, že tohle je to, co jsem, že jsem Bella. Je to bláznivé. Protože já jsem v tolika směrech jiná než ona. Zrovna nedávno se mě někdo v jiném rozhovoru zeptal: "Tak co, trápí tě, že nejsi oblíbenkyní kritiků nebo je ti to jedno? Nechceš cítit nějaké uznání, nechceš nějaké to poplácání po zádech?" A, teda… Můj ty bože. Tohle tedy problém není. Je to trochu podobná odpověď jako na otázku o tom, jestli se nebojím zaškatulkování. Kdybych začala narážet do pomyslných zdí, kdyby přede mnou nebyly žádné další výzvy nebo kdybych uvázla na jednom místě, to už by byla jiná.

Ale byla jsem šťastná, když jsem se mohla pohnout dál. Jakmile začnete dělat na něčem z důvodu pohnout se dál, je to úžasné. Když pak mluvíte s lidmi, kteří si chtějí povídat o vašich filmech, a opravdu je to zajímá… Takže ne, necítím to tak, jak si myslel on, což dost pravděpodobně bylo to, že jsem holka z Twilight, na kterou každej sere.

Četla jsi Kerouacovo On the Road ještě předtím, než jsi vzala roli? [Přikyvuje] Protože to je takový klukovský příběh.

Je to klukovská knížka.

Chci říct, že holky jsou v ní jen na sex. [smích] Kerouac se příliš nesoustředil na jejich individualitu, na jejich myšlenky, osobní cesty. A ty jsi tam stejně nějakým způsobem našla opravdovou lidskou bytost, hmotnou osobu, osobu, která se zdá být živá, aktuální a která má nějakou náplň vlastního života.

Není to příběh o těch ženách, a určitě jsem měla strach, že budu hrát karikaturu, někoho, kdo slouží jen jako pozadí a má hromadu scén z divokých a šílených večírků. Když čtete knížku, jsou tam všechny ty malinkaté detaily, které dělají Marylou alespoň trochu zajímavou. Děláte si o ni starosti, ale nemáte ani ponětí o tom, jak je na tom emocionálně. Zahrání téhle role bylo hned úplně jiné, když jsme se dozvěděli něco o lidech, na kterých byly postavy založeny.

V tvém případě mluvíš o Lu Anne Henderson, která byla předlohou pro Marylou.

Jo. Realita sice rozhodně není jako to na plátně, ale myslím, že to na plátně je lepší než v knize. Nevím - pro někoho, kdo četl knihu a myslí si, že v ní byly ženy využívány, zneužívány a týrány způsobem, který je zanechal prázdné - nic z toho se nedalo udělat téhle dívce. Bylo to nemožné. Byla pro něj tou nejimpozantnější partnerkou, bylo to mezi nimi takové nahoru-dolů. Znali se do konce života a on se nemohl donutit k tomu, aby za ní přestal chodit.

Jakmile jsem některé z těch věcí věděla a vyslechla si, jak vzpomínala na svůj život - bylo to pro ni tak osobní, nevědomky s námi strašně hnula, byla součástí projektu. Opravdu nebylo snadné najít postavu, která byla v jejím věku jako ona. Nebála se toho, čím procházela - byla teenager a nevěděla, jakým směrem se ubírat a doopravdy ještě neznala sama sebe. Ale věřila v sebe a byla tak sebevědomá. Vážně v sobě neměla ani kousek ješitnosti, která se dala čekat především u hezkých holek. Doslova byla tím nejempatičtějším, nejušlechtilejším a nejúžasnějším člověkem.

Víte, když čtete tuhle knihu, snadno začnete cítit to, co on cítil, když byl poblíž těchhle lidí. Jak moc je miloval a jak mimořádní byli. Je to skvělé. Ale když jsme poslouchali tyhle pásky, bylo to prostě zvláštní. Pět minut jsme Lu Anne poslouchali mluvit a smáli se u toho, byli jsme z ní jako splašení. Je úžasná! Okamžitě jsme se do ní zamilovali a to neřekla nic víc, než pár vět. Bylo to přesně to, o čem Kerouac mluvil, a to ani nebyl poblíž. Měl pravdu! Tohle nám z toho udělalo ještě větší zábavu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama